jak to všechno začalo?
Jednoho pozdního odpoledne jsem s přáteli navštívil útulnou hospůdku na kraji Liberce. Když jsem si sedl vedle jedné paní, dnes už vím, že se jmenuje Petra a párkrát jsme se potkali na výstavě, uviděl jsem pod jejíma nohama fenku Československého vlčáka Lucy (Lota Eden Severu). V té době jsem toto krásné plemeno ještě moc neznal, ale začal jsem se o něj zajímat.
Jelikož jsem nebyl nadšeným vyznavačem internetu, pokoušel jsem se najít informace v knižní podobě. Ale bohužel bez úspěchu, v žádném libereckém knihkupectví nebyla o Československé vlčákovi ani zmínka. Po neúspěchu jsem zvolil variantu seznámení se s tímto plemenem pomocí internetu. Procházel jsem stránkami různých chovatelských stanic, které se mi při zadání odkazu "Československý vlčák" zobrazily v prohlížeči.
Poskládané informace mi přišli vhod, když jsem se o dva roky později, po úmrtí mé fenky belgického ovčáka Jessy, rozhodl prožít další etapu svého života ve společnosti čtyřnohého kamaráda, tedy spíše kamarádky. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodl, že to bude Československý vlčák. Znovu jsem prohlížel stránky chovatelských stanic a zajimal se, které mají nebo v dohledné době budou mít štěnata. A bohužel v té době byli v České republice pouze tři vrhy. U jedné byli všechna štěňata již zamluvená, u druhé také. Ale pan Zeisek mi poradil, ať se podívám na stránky www.wolfdog.org, že se narodila nějaká štěňata v Polsku. Při prohlížení stránek www.wolgdog.org jsem uviděl nabídku štěňat na Slovensku, v Polsku a Itálii, a také ještě jedné chovatelské stanice v České republice "EDEN SEVERU." Co čert nechtěl, když jsem kliknul na nabídku štěňat této chovatelské stanice, zjistil jsem, že paní chovatelka, dnes velmi dobrá kamarádka Lucka, je také z Liberce. Po telefonu jsem se dozvěděl, že se štěňátka ještě nenarodila, ale ať si zavolám za týden, jeden z nejdelších v mém životě. Za týden už byla na světě. Štěňátka jsem poprvé uviděl v jejich čtrnácti dnech a na první pohled mě okouzlila. V této době jsem ještě nevěděl, že štěňátko z této chovatelské stanice, mě bude za měsíc a kousek, všechno doma počůrávat, ale i dělat nesmírnou radost. To jsem se dozvěděl asi tak za dalších čtrnáct dnů, ještě po několika setkání. Mojí volbou byla fenečka, které se říkalo Trummy. No a to jí taky zůstalo a tak se i jmenuje Trummy Eden Severu.
