Přebor Národních plemen v dogtrekkingu

Dne 2.7.2011 jsme se s Trumčou zúčastnili naší první dogtrekkingové akce "Přebor Národních plemen v dogtrekkingu." Společnost na trase 50km nám dělala Lucka Pojarová a Ossa Eden severu.

Na místo startu jsme dorazili okolo půl deváté, kde nás hned pan Kohout zasvětil do nástrah trasy. A ve čtvrt na deset jsme vesele vyrazili směrem ke Krkonošským hřebenům. Prvních deset kilometrů jsme šli ve svižném tempu, zjevně plni energie a nadšení. Tato část trati byla co se náročnosti týče, jednou z příjemnějších. Na konci první desetikilometrovky jsme se zastavili na oběd. Po lehkém odpočinku jsme se s vervou vrhli do druhé části trati, asi té nejtěžší. Výstup na hřebeny Krkonoš, přesněji na Tetřeví boudy. Během výšlapu nás začal pomalu a jistě doprovázet déšť, který byl naším nemilým společníkem po dalších 25km. Z Tetřevích boud jsme si to namířili na Hříběcí boudy, což vnímám jako třetí část "závodu", jenž byla opět spíše lehčí, srovnatelná s první částí. Po dosažení kontrolního bodu na Hříběcích boudách jsme již ušli cca 30km a mé nohy už toho měli celkem dost. Kdežto, když jsem se podíval na své spoluvýletníky, nejevili téměř žádné známky únavy. A hurá, zpátky do civilace. Z hříběcích boud naše trasa vedla už jen z kopce a asi za čtyři kilometry se již začaly objevovat první stavení. Ještě do Lánova, kde končila čtvrá část pochodu jsem ještě vše snášel dobře, ale cca po 40 km jsem už toho měl akorát dost. Nohy bolely, hlava již byla za celý pochod vyčištěná a držka si mlela větší blbosti než obvykle. V poslední páté části závodu mi byla velkou oporou Lucka, která neustávala v od začátku nastoleném tempu.

Závěrem bych chtěl poděkovat Lucce, Trumče i Osse za příjemně strávenou sobotu v krásné části Krkonoš. A v neposlední řadě také pořadatelům, kteří si s přípravou této akce museli hodně máknout. Škoda jen toho počasí... jeho nepřízeň nám nevadila ani tak v našem pochodu, ale spíše při výhledu na Podkrkonoší a panoramata Krkonoš. Byla mlha a tudíž jsme byly rádi, když jsme viděli na padesát metrů před sebe. No, možná více uvidíme příští rok. 

TAK ZA ROK ZNOVU...STOVKA TO NEJSPÍŠ NEBUDE!